“Mami, půjdeš se mnou od pramene Úhlavy až do Plzně?”
Jasně, že jsem s Bárou šla. Moc ráda. Nakonec ještě s Vlastou a dvěma dalšími dívkami. V sobotu v 10:30 jsme se sešly na Špičáku na nádraží. Vyrazily jsme vzhůru k prameni. A abych nezapomněla, šel s námi, nebo se spíše nesl, i Fridrich, kterého si Bára na cestu ušila.
Mnohokrát prošlapanou cestou jsme vyšly k prameni a od něj pokračovaly přes Brčálník do Hamrů.
U kostela v Kollerově dvoře jsme si daly výbornou večeři. Candát stál za to a prý i borůvkové knedle byly povedené. Rysy, vlky ani tetřevy nám Šumava neukázala, ale viděly jsme hejna žab a přes cestu nám přeběhla aspoň kuna.
Z Hamrů jsme pokračovaly do Zelené Lhoty, odkud jsme se popovezly do Nýrska vlakem. Za Nýrskem jsme se u kaple ubytovaly.
Od Nýrska do Janovic jsme to vzaly úplně po trampsku cestou nescestou.
V Janovicích měli rakytníkovo-vanilkovou točenou zmrzku. A také pořádnou frontu. Celkem nudná cesta po asfaltu a do kopce, nepočítám-li fantastické výhledy, nás dovedla do Klenové na večeři. Odtud už to byl jen kousek do Javora. A tamější západ slunce a výhledy teprve stály za to!
Večer nás trochu trápili chrousti. V hejnech se na nás zmateně vrhali, ale jak je jejich zvykem, se západem sluníčka se po nich slehla zem. Pak už létali jen netopýři a rozsvítily se hvězdy. “…budeš spát pod širákem, jak tě znám, přece si nepostavíš pod ně stan…”
Ráno byla obloha jako vymetená, šlo se pěkně. Šly jsme kolem pšeničných polí až k starobylé vísce Loreta, kde je úchvatná loretánská kaple postavená hraběnkou Kolowratovou. Uvnitř mi to nedalo a zazpívaly jsme si. Jsou tu původní fresky. Další zajímavostí byla návštěva zbořeného kostela sv.Jana. Ten nesloužil ani 40 let, když ho Josef II. zrušil.
Dále už jsme zamířily ke Klatovům, to nebyla moc pěkná část, ale i tady se našla hezká místečka. Třeba odpočívadlo u sv. Víta nebo kopec Hůrka nad nádražím. Z Klatov jsme se autobusem přesunuly do Štěpánovic.
Ze Štěpánovic do Švihova vede příjemná stezka. Velikým překvapením byl po cestě funkční lesní bar s kasičkou, kde jsme se občerstvily. U Malechova je krajina zdobena zdařilými dřevořezbami. Úhlava byla v tomto úseku zregulována do nevzhledného koryta. Mluvily jsme o tom, jaký to je hanebný zásah do krajiny.
Ze Švihova do Červeného Poříčí vedla pěkná cestička kolem tratě, na cestě lezlo mnoho hlemýžďů. Snažily jsme se jim vyhnout, ale neubránily jsme se několika křupancům. Popovezly jsme se do Lužan.
V Lužanech nám přes cestu přelezla obrovská housenka, delší a širší než ukazovák ruky. Identifikovaly jsme ji jako lišaje smrtihlava. Žádné neštěstí ale naštěstí nepřišlo. Spíše to bylo štěstí, že jsme tak vzácného motýla potkaly. Kolem Příchovic jsme se daly cestou sv. Vojtěcha přes kopečky do Předenic. Tam nás zastihla bouřka a liják, a tak jsme se rozhodly jet autobusem přespat domů, bylo to od Plzně už docela kousek.
Poslední den odpoeldne jsme se vrátily na trasu a došly zbylých 17km k soutoku pěšky na lehko bez batohů. Cesta přes Čižice, Štěnovice, Radobyčice až do Doudlevec byla milá a pohodová. Příjemně poprchávalo.
Tento vandr se stal inspirací pro Bářinu skladbu Úhlava: baracerna.cz/uhlava
Napsat komentář