“V temnotách našich dní zapal oheň, který nezhasíná, nikdy nezhasíná v nás.” Taize
Vandrovali jsme s Kubou z Toužimi do Skoků. Cestou tam jsme šli trampskými stezkami cestou necestou. Přespali jsme na louce ve Skocích. Zpět jsme využili poutní skokovskou stezku. Tam i zpět to bylo lehce přes 30km.
Byl červencový letní den, pro vandr jako stvořený, polojasno až jasno. U Maliňáku jsme potkali trampa, který nás vyfotil, pak několik lesáků a potom už půl dne vůbec nikoho.
Zato jsme lovili zrcadlovkou motýly a další hmyz. Motýlové louky byly úchvatné, všude různé babočky, perleťovci, modrásci, okáči a vřetenušky na chrastavcích. Šídla modrá i tyrkysově zelená a vážky v meandrech řeky. Jednou jsme vyplašili jestřába a docela dost srnek.
Od Tomšova mlýna začínaly louky, kde právě stavěli tábory skauti. Na poslední část cesty jsme se připojili ke skokovské poutní stezce, kde jsme se potkali se skupinou katedrálních poutníků mířících do Skoků.
Na Noc světel v kostele ve Skocích nezapomeneme. Motlitby i zpěvy z Taize měly sílu. Poutníků byl plný kostel. Seděla jsem vedle vynikající zpěvačky a vícehlasy jsme si skutečně užívaly, já držela první hlas a ona kroužila kolem mne v altu a diskantu. Zažehli jsme společně světlo, které z nás dlouho bude zářit. Agnus Dei. Děkuji panu knězi za krásnou mši a děkuji sdružení Pod střechou, které se o kostel stará.
Noc pod širákem byla příjemná a teplá. A ten výhled na Vladař!
Napsat komentář