Koncem září je na Lefkadě stále příjemně teplý vzduch i moře. Tenhle ostrov je perlou s nádhernými plážemi i horami, kouzelnými východy i západy slunce. Moc ráda se sem vrátím, má výjimečné kouzlo. Nyní nás sem zavedla Vladkyoga.com. Sešla se nás malá skupinka prima lidí, se kterými jsme ostrov jaksepatří prozkoumali.
Den 1
Přiletěli jsme brzy ráno v sobotu, k hotelu nás přivezl autobus INEX akorát v čase snídaně. Hotýlek patří přímo téhle cestovce, jsou tu výhradně Češi. Leží v centru turistického centra Nidri, přímo u moře v klidné zátoce, kde je radost se koupat, vlny jsou mírné a z okna hotelového pokoje si můžete užívat moře a barevné východy slunce nad ním. První dopoledne jsme dospávali let, teprve k večeru jsme se vypravili zjišťovat možnosti půjčení auta a prozkoumali jsme hlavní třídu Nidri. Odpoledne jsme došli 7km procházkou k vodopádu. Vodopád navzdory všeobecnému suchu trochu tekl, byl vysoký a končil v malém čirém koupacím jezírku, ale cesta k němu je žalostně zabordelená, a nebavily nás ani tucty lidí, kteří se s vodopádem fotili a sdíleli své reely.
Cestou jsme byli rozladěni z nepořádku kolem cest i za ploty místních zahrad. Je to tu jako na Balkáně nebo v Indii, odpadky se válí všude. Místní se s tím kam co vyhodit moc nepárají. Další nezvyklá věc je házet použitý toaleťák do koše vedle záchoda. Pro nás je to trochu nechutné, i když pytel s použitým toaleťákem vynášejí každý den.
Den 2
V neděli ráno jsme si před svítáním na pláži zacvičili hodinu jógu, vycházející slunce nám dodalo harmonii na celý den. Poté jsme již vyzvedli půjčené auto – Opel Corsu. Vyrazili jsme na první průzkum ostrova, bylo třicet stupňů. Naše první cesta vedla na jih k majáku, nemohli jsme se vynadívat na ty nádherné ostrovy a ostrůvky kolem Lefkady. Vápencové podloží dodává pevnině bílou barvu a zelené borovice a okrasné kvetoucí keře zase nádech tropického ráje. Do toho modrá až tyrkysově zbarvená voda, to je trojkombinace, která dělá ostrov opravdu rájem na zemi. Dojeli jsme na západní pláž Porto Katsiki – panenskou, s jemnými i většími oblázky, jen je namalovat jako cestovní kamínky. Moře bylo klidné, ve vlnách se dalo skákat, bylo vidět na dno. Strávili jsme tu téměř celé odpoledne. K pozdnímu obědu jsme si dali v resturaci řecké speciality – řecký salát s pověstně sladkými obřími rajčaty a feta sýrem, bílý chléb máčený v olivovém oleji a souvlaky, což jsou vepřové špízy s pečeným bramborem. Velká dobrota.
Den 3
Druhý den jsme opět pozdravili ranní slunce hodinovým cvičením. Vstát před východem a vítat nový den skutečně na celý den vyživí duši i tělo. Po snídani jsme se vypravili autem přes hory do nitra ostrova – k horskému městečku Karya. Náměstí tvoří několik kaváren a pekáren pod nádhernými rozložitými platany. Navštívili jsme místní muzeum starých řemesel. Viděli jsme žernovy na mletí mouky, tkalcovské stavy, pece na pečení chleba a ukázky tradičných výšivek a krajek. Po celém ostrově se toulají kočky – prý se tomuto ostrovu také přezdívá ostrov koček. Odtud jsme přejeli k západnímu pobřeží, a protože bylo zase vedro, uchýlili jsme se na další nádhernou panenskou pláž poblíž Megali Petra. Podobně jako předchozí den jsme byli nadšeni z oblázků a příjemného moře, i když zrovna tady bylo dost plno. Navíc sjet k moři serpentinami s úzkými silncemi byl adrenalinový zážitek pro řidiče i spolujezdce.
Na závěr dne jsme zvolili návštívit sever ostrova, kde několik kitesurfařů brázdilo moře a my vegetili na pěkném cípu pevniny s větrnými mlýny. Tohle místo bylo opět mimo turistické davy a tím se stalo hned milejším. Večeři jsme si tentokrát dali v hlavním městě ostrova – výborný pečený lilek s feta sýrem a plněné papriky. Vrátili jsme se domů po tmě, nasyceni zážitky.
Den 4
V úterý jsme ranní cvičení vynechali, protože bouřilo a pršelo, a nepřestalo až do pravého poledne. Vzduch se tím příjemně ochladil. Odpočívali jsme v hotelu a teprve kolem jedenácté jsme se vypravili autem na další průzkum. Vyhlédli jsme si na mapě jeskyni, ke které jsme zamířili. Cesta byla špatně značená. Celkově turistické značení Řeků se naprosto nedá s českým značením srovnávat, sem tam zamalují na kámen červený puntík a hotovo. Jeskyni jsme po krátkém bloudění trefili. Obdivovali jsme tu všudypřítomné duby kermetské, mají zvláštní malinké a pichlavé listy. Znovu se rozpršelo a k autu jsme doběhli promáčení.
Navštívili jsme místního olivového producenta, nakoupili několik olivových dárků pro své blízké a nechali se provést milou průvodkyní procesem výroby olivového oleje.
Prošli jsme se marinou Syvota, kde kotvily nádherné jachty a zamířili jsme pak na zmrzlinu do Vasiliky, dalšího městečka na jihu ostrova. Nakonec jsme se přesunuli na západ slunce k pláži Kathisma, koupali jsme se a s plezírem sledovali na vylidněné pláži poslední paprsky zlatorudého zacházejícího slunce a následné červánky. Tvořili jsme stínové fotky.
Zpět jsme jeli severní cestou. Za jediné odpoledne jsme objeli celý ostrov kolem dokola.
Den 5
Naše ranní cvičení jsme obnovili a opět jsme se ladili s prvními paprsky na sebe, uzemňovali se a propojovali s tou nádherou kolem sebe.
Poté jsme vyrazili tentokrát do hor. Dojeli jsme do Eglouvi, horské vesnice, kde se tradičně pěstuje prvotřídní čočka. Cestou jsme trhali zralé datle a setřásali vlašské ořechy. Na stromech podél cest se pnuly zralé a výborné hrozny vína i ostružiny. Pnuly se po ořešácích, zajímavá symbiosa. Cesta z Eglouvi nás zakroutila ještě výše až pod samý hřeben nejvyšších vrcholů. Nejvyšší hora Stavrota měří 1182 m, zdolali jsme ji za hodinu a čtvrt. Pralo do nás slunce, místy jsme šli cestou necestou po kamenech, ale vylézt nahoru mezi kravskými koláči a vidět potom tu ostrovní nádheru z výšky byl neuvěřitelně silný a krásný zážitek. Kochali jsme se nahoře jistě půl hodiny, třistašedát stupňů výhled na moře, mraky, ostrovy, zelené a žluté kopce…no opustit vrchol se nám vůbec nechtělo. Cestou dolů nás ale čekaly ještě nečekané poklady v podobě křemenných žil. Nacházely jsme nádherné krystalické křemeny a střípky chalcedonitů – nádherně prokreslené pazourky. Nesli jsme si každý do auta aspoň dva nejkrásnější, a s těmi dalšími jsme se jen těžko loučili. Serpentinami jsme se opět dostali k pobřeží, cestou nás překvapil malý, v mapě neznačený vodopád Daphne. V přístavu Vasiliki jsme si dali opět výbornou řeckou večeři, tentokrát musaku a plněná rajčata. Řecká kuchyně je famózní. Auto jsme večer dle dohody vrátili.
Den 6
Hřeb naší dovolené bylo půjčené motorového člunu. Jelo nás všech 6, Jakub byl náš kapitán. Celý den jsme brázdili moře mezi ostrovy, zastavili se na koupání na panenských plážích, které jsou přístupné jen z vody, nahlédli do několika jeskyněk, zastavili jsme se na výborné espreso v ospalém městečku Vhátí, obeplouvali jsme Onasisův ostrov Scorpios. Další nádherný zážitek. Večeře – gyros a grilovaná chobotnice – jen potvrdila, jak jsou tady silné smyslové zážitky.
Den 7
Ranní červánky v nás vyvolávaly pochybnosti, zda to není jen sen. Růžová, fialová, oranžová…něco tak nádherného člověka přivede snad i k slzám.
Poslední den v tomto evropském ráji…to nebyl. Nečekaně mělo naše letadlo deset hodin zpoždění, a tak jsme získali další bonusový den u moře.
Napsat komentář