Vyrazili jsme s Jakubem na třídenní výlet po Krušných horách, když byly děti na táboře. Nachodili jsme 65km.
Den 1 – 22,5km: Vyjeli jsme vlakem v 8 z Plzně do Chebu a odtud do Klášterce nad Ohří, přijeli jsme k polednímu. V Klášterci jsme se kochali nádhernými dřevinami v zámeckém parku, je tam krásná sbírka nejrůznějších exotických druhů dubů, javorů, jasanů, jinany, tisy, lilovníky i magnolie. V lázních jsme si natočili z pramene minerálku za 3Kč/láhev a ve vedlejší restauraci se posilnili výborným hovězím vývarem.
Pak už jsme putovali po červené značce kolem Ohře do Stráže n.Ohří. Bylo málo vody, takže žádný vodák se na řece neobjevil.
Zato tu každou chvíli přistávala volavka a rybák. Překvapily mě také kachny potápivé a divoké husy.
Míjeli jsme pramen Korunní kyselky. Továrna tu stáčí, ale pramen je z technických důvodů zavřený. Našli jsme tedy ještě jeden, ze kterého to teklo, ale v žalostném nelákavém stavu. Tady se tedy s turisty moc nepočítá.
Ve Stráži jsme uhnuli po modré turistické značce na hrad Hauenštejn. Šli jsme přes pastvinu a zarostlými švestkovými sady. Na hradě jsme přespali. Zaplatili jsme si polopenzi, tak trochu jako příspěvek na obnovu hradu. Hrad jsme si celý prolezli, doprovázelo nás pět pávů. Byli jsme tu nezávisle oba s Jakubem před dvaceti lety a shodli jsme se, že stav hradu je stále podobný, je to práce pro generace. Večer jsme zabředli do hovoru s místními – hlavně rozhovor s krajinářským architektem byl hodně zajímavý, chtějí obnovit všechny okolní ovocné sady. Bavili jsme se ale i o místní geologii a historii.
Den 2 – 23km: Druhý den jsme vyrazili na krušnohorský hřeben. Cestu jsme si zkracovali neznačenými zvířecími stezkami podél potoka a lesnickými cestami. Narazili jsme na tramský kempík Marzebila, pojmenovaný po bájné strážkyni a ochránkyni Krušných hor. Na jedné z lesních cest jsme našli poklad. Říkali jsme si, jak se ty kameny pěkně blýskají – a ono to asi bylo litium. Na slídu to nevypadá, má to jiný odlesk a vrstva je silnější. No a v některých kamenech jsme našli dokonce pecičky rudých českých granátů. Uvidíme, jestli se nám je podaří separovat a vyleštit.
Na Meluzíně jsme mlsali velké sladké borůvky a potěšili jsme se výhledem na Klínovec a Boží Dar.
Po hřebeni jsme pokračovali přes vyhlídku na Křížové hoře na další vyhlídku pod Halžský vrch a odtud jsme z hřebenovky uhnuli přes Milíře do Kovářské. Na Milířích rostou skoro samé modříny. Kolem Kovářské je moc hezká naučná stezka o vlcíchz roku 2025, část cedulí jsme si se zájmem přečetli. V Kovářské jsme přespali v penzionu Avionika. Večeře i snídaně tu byla skvělá. Přes noc dost hustě pršelo.
Den 3 – 18km: Z Kovářské jsme vyrazili až kolem 9h, jemně mrholilo. Zanedlouho jsme dorazili na Mědník. Vede tudy Stezka Českem, tak jsme tu asi čtyři stezkaře potkali.
Z Mědníku je krásný výhled, hrozně tam ale foukalo. Do dolu jsme se bohužel na exkurzi nedostali, protože jsme to předem neměli rezervované a bylo plno. prohlédli jsme si v Měděnci aspoň magnetit v hornických vozíkách a pokračovali na Sfingy. To jsou tedy parádní balvany.
Do Klášterce jsme dorazili akorát na oběd, hodinu a půl před odjezdem vlaku domů.
Napsat komentář